Můj příběh s hodinkami značky Atlantic začal před rokem, když jsme se s manželkou, tehdy ještě snoubenkou, rozhodli, že si k svatbě pořídíme nějakou výjimečnou památku. Napadly nás hodinky, ale protože jsme byli oba zvyklí nosit ty proslulé „šmejdy“ z řetězců, nevěděli jsme, pro kterou značku se rozhodnout. Tehdy jsem si vzpomněl, že když jsem byl ještě dítě, dědeček mi vždycky říkal: „Pokud chceš pořádné hodinky, tak jedině Atlantic.“ Vzpomněl jsem si, že někde mezi starými památkami mám nějaké hodinky po dědečkovi, našel jsem je a skutečně to byly mechanické hodinky Atlantic, asi z konce 70. let. Omezil jsem tedy hledání pouze na tuto značku a našel jsem pro sebe ideální, výjimečný a velmi elegantní model. Moje žena si také našla ideální, výjimečný a velmi elegantní model... vlastně pět modelů a samozřejmě nevěděla, pro který se rozhodnout. Čas ubíhal, svatba se blížila, stres rostl a ona si nechtěla přidělávat další stres spojený s výběrem pod tlakem, takže nákup hodinek odložila. Můj model se ukázal jako trefa do černého. Dokonale ladil se svatebním oblekem a já usoudil, že to byl skvělý nápad ho koupit na tak důležitý den v našem životě. Manželka mě před obřadem napomínala, abych ten obdiv příliš neprojevoval, protože pohledy na hodinky během mše nebo svatební hostiny by mohly být vnímány dvojznačně ;). Podařilo se mi nekoukat, ale fotograf a kameraman asi sdíleli můj názor, protože záběrů samotných hodinek z doby příprav na svatbu bylo tolik, že známí po zhlédnutí filmu vtipkovali, že už nám patří provize za product placement. Letos moje žena slaví 30. narozeniny, tak jsem se rozhodl, že ji překvapím a koupím jí výjimečný dárek, který si odložila na později. Vyhledal jsem tedy všechny modely, které si předtím vybrala, a rozhodl se vybrat jeden z nich. Bohužel, v době koronaviru jsem poprvé musel koupit hodinky přes internet, aniž bych je předtím viděl na vlastní oči, ale musel jsem to risknout. Nastal den narozenin. S hrdostí jsem ženě podal krabičku a ona na to s úsměvem: „Jejda, ty jsi mi koupil hodinky?“ „No tak otevři a podívej se,“ řekl jsem a sledoval ten úsměv. Bohužel jí ten úsměv na tváři dlouho nevydržel. Jakmile krabičku otevřela, uslyšel jsem: „Tohle? Vypadá to jako hodinky mojí babičky.“ Chvíli jsem přemýšlel, jestli je to vtip. Ne, nebyl to vtip. Hodinky, které si sama vybrala o rok dříve, se jí vůbec nelíbily. Chápu, že žena je proměnlivá, ale až takhle? Snažil jsem se neztratit nervy a v duchu si opakoval, že je to její narozeniny, a tak jsem jen řekl: – Ano, tenhle sis vybrala na svatbu, ale jestli se ti nelíbí, vrátíme ho a vybereš si jiný, žádný problém. – Vážně? To jsem si vybrala já? – Ano, tenhle model byl mezi těmi, které sis vybrala. - Aha, tak víš co, možná v tom obalu tak vypadá, možná jsem si to spletla, možná jsem si ho představovala jinak, možná to už je dávno, možná ho neznám. - Jo, tak si ho zkus. Zkoušela si ho. - No, na ruce to vypadá jinak – slyšel jsem. Pak ho zkoušela k šatům, kabelce, saku a blůzce s krajkou. Obecně se mi zdálo, že hodinky k ruce pasují, ale v tomto případě bylo třeba vyzkoušet všechny varianty a text o babičce se neobjevil. Ještě jen rychlá konzultace s mamkou, sestrou, dvěma kamarádkami, sousedkou zezadu a verdikt byl na světě. Nakonec se mi líbí. Ten náramek je ale takový elegantní a stříbrný ciferník je fakt super, protože černý je moc tmavý, no tenhle hodinky mi prostě sedí, fakt super, můžeš mi koupit ještě jedny takové na každý den. Důležité ponaučení z tohoto příběhu pro ostatní zákazníky: neposuzuj hodinky podle obalu.
Mám účet
Nemám účet
Proč mít účet?
Vytvořit účet
Proč mít účet?
Správce vašich osobních údajů je vlastníkem obchodu Hodinkovna.cz, 57 Concepts.
Zapomenuté heslo